Letní příprava mi rozhodně nechyběla. Chci se věnovat hlavně rodině, říká Vojtěch Petrovský

Vojtěch Petrovský byl řadu let přirozeným lídrem a střeleckým tahounem našeho celku Pepino SKP Frýdek-Místek. Na konci loňské sezony ukončil aktivní kariéru. V rozhovoru mluví o tom, na které období nejraději vzpomíná, popisuje, proč nikdy neodešel do zahraničí a zamýšlí se také nad tím, kdy mohl s Frýdkem-Místkem usilovat o některou z medailí.

Vojto, po uplynulé sezoně jste ukončil aktivní kariéru. Kdy jste věděl, že se takto rozhodnete a co vás k tomu přimělo?
O konci kariéry jsem začal uvažovat v průběhu sezony 2019/2020, kdy se mi stále dokola vracely problémy se zády. Počítal jsem s tím, že by to pro mě mohl být poslední extraligový ročník. Jenže jej ukončil covid. Takto jsem se loučit rozhodně nechtěl. Proto jsem se rozhodl, že odehraju ještě další sezonu. Přišly ale jiné zdravotní problémy, takže jsem nemohl čtyři měsíce hrát. Následně jsem se do toho však začal dostávat a závěr soutěže mi střelecky vyšel perfektně. Přišla mi tak škoda skončit a řekl jsem si, že zkusím odehrát ještě jednu sezonu. Když mě pak ke konci ročníku 2021/2022 znovu chytla záda, věděl jsem, že je to definitivní konec mé kariéry. A to i s ohledem na další fungování v životě. Doktoři mě upozorňovali, že každá další sezona se může negativně projevit na mém zdraví v budoucnu. Nastal tak nejlepší čas skončit.

Bylo těžké smířit se s tím, že s házenou na profesionální úrovni definitivně skončíte? Jak moc vám bude chybět?
Není to pro mě takový šok, jako pro některé jiné vrcholové sportovce, protože už pět let pracuji, takže v posledních letech jsem nebyl závislý jen na házené. Navíc jsem už nějaký čas věděl, že ukončím aktivní kariéru, takže jsem na tento moment byl připravený. Teprve čas ukáže, jak moc mi bude házená chybět. Jsem bez ní teprve dva měsíce. Pomýšlím na to, že bych si někdy hodil na branku, ale letní příprava mi určitě nechyběla. Tu jsem nikdy rád neměl, protože se vždycky hodně dřelo a běhalo, takže to ani moc nebylo o házené.

Neuvažoval jste o tom, že byste uspořádal nějaký exhibiční zápas na rozloučenou, v němž byste si zahrál s hráči, se kterými jste v minulosti hrával?
V květnu, když jsme se bavili s trenérem, vedoucím družstva i předsedou klubu o tom, že budu končit, tak nás tato myšlenka napadla. Na druhou stranu nejsem typ člověka, který potřebuje na sebe strhávat pozornost, takže jsem se do toho nakonec nepustil. Byla i varianta, že bych si zahrál proti Portoriku, ale nakonec z toho sešlo. Navíc jsem věděl, že tady nebudu v termínu tohoto utkání. Určitě bych si ale rád ještě někdy hodil. Uvidíme, třeba v budoucnu k nějakému takovému klání dojde.

Dlouhá léta jste patřil k vyhlášeným kanonýrům. Naháněl jste strach obranám všech soupeřů v české nejvyšší soutěži. Můžete říct, na které období budete nejraději vzpomínat?
Zažil jsem devatenáct let v nejvyšší soutěži. Vzpomínám na období, kdy jsem ještě jako dorostenec nakoukl do profesionálního týmu, který vyhrál pro Frýdek-Místek doposud jediný mistrovský titul. Byla to pro mě obrovská škola a pocta být součástí takového kádru. Po rozpadu HILky se však profesionální tým rozpadl. Všichni hráči odešli. Zůstali jsme jen tři a doplnili nás kluci z B týmu, kteří hráli druhou ligu. Bylo to pěkné období. Kluci měli obrovskou chuť a bylo znát, že si váží toho, že mohou hrát extraligu. Poté jsem přestoupil do Karviné, se kterou jsem vyhrál tři tituly. Byly to krásné roky, na které mám spoustu vzpomínek. Po návratu do Frýdku-Místku mi dělalo radost, že jsme dokázali klub, který se většinou pohyboval na chvostu tabulky, pozvednout a umisťovat se povětšinou v rozmezí od 5. do 8. místa. První sezonu po návratu do Frýdku-Místku jsme skončili dokonce před Karvinou.

Celou dobu jste strávil v extralize. Šest let jste hájil barvy také jednoho z nejlepších českých celků všech dob Baníku Karviná, se kterým jste vyhrál tři mistrovské tituly. Kterého z nich si ceníte nejvíce?
V prvním roce se automaticky počítalo s titulem, protože jsme měli kádr, ve kterém byly všechny posty zdvojené. Následně se ale začalo družstvo obměňovat a omlazovat. Při zisku třetího titulu jsme byli po základní části až čtvrtí. Ovšem věřil jsem tomu, že bychom mohli extraligu vyhrát, protože mezi jednotlivými celky byly minimální rozdíly. A nakonec se nám to i povedlo. Díky tomu, že jsme tenkrát prohráli první zápas v Zubří, mohli jsme titul slavit doma před svými fanoušky. Byl to nádherný zápas, při kterém byla natřískaná hala do posledního místa. Někteří lidé dokonce museli stát na schodech.

V karvinském dresu jste si zahrál také Ligu mistrů. Dají se označit zápasy v této soutěži za nejsilnější zážitek v celé vaší kariéře? Vybavíte si je ještě po tolika letech?
Zahrál jsem si proti jedněm z nejlepších hráčů, ale nebyly to nejpěknější zážitky. S Barcelonou jsme totiž dvakrát prohráli o osmnáct branek, takže to rozhodně nebylo nic příjemného. Mezi námi a Barcelonou byl propastný rozdíl. Vůbec jsme se s ní nemohli měřit. To s francouzským Ivry a ruskou Astrachaní už jsme si počínali lépe. Na jejich palubovkách jsme na ně nestačili, ale v domácím prostředí jsme je dokázali potrápit. O tři roky později jsme si pak v poháru EHF zahráli s Flensburgem. Bylo to něco podobného jako s Barcelonou. Na jednu stranu to sice byl zážitek, ale zároveň také pořádná lekce. Flensburg v té době patřil mezi deset nejlepších týmů na světě.

Kromě šesti let strávených v Karviné jste po celou dobu působil v mateřském Frýdku-Místku, kde jste byl přirozeným lídrem. Střelecky jste táhl družstvo ve všech sezonách. Čím si vysvětlujete, že jste každoročně patřil k nejlepším střelcům v celé soutěži?
Nevím, jestli je to úplně otázka na mě. Každopádně mou silnou stránkou vždycky byla i silná psychická odolnost. Po celou dobu kariéry jsem neměl velké výkyvy, co se týče výkonnosti. Vždycky jsem si dokázal na hřišti odvést potřebný výkon.

Když jste se po šestiletém angažmá v Karviné vrátil do Frýdku-Místku, umisťoval jste se se svým týmem většinou v rozmezí od 5. do 8. místa. Nemrzí vás, že jste nikdy nepromluvili do bojů o medaile? A případně, ve kterých letech na ně podle vás družstvo mohlo pomýšlet?
První roky, kdy se po základní části nehrálo play off, ale způsobem nadstavby, v níž proti sobě hrálo nejlepších šest celků systémem každý s každým, jsme moc šancí neměli. Přece jen týmy jako Plzeň, Dukla, Zubří, Lovosice a Karviná měly kvalitnější kádry. I jejich rozpočty byly někde jinde než rozpočet Frýdu-Místku. Vzpomínám ale na sezonu, kdy jsme skončili po základní části pátí a ve čtvrtfinále narazili na čtvrté Hranice, na které jsme si věřili. Bohužel jsem se před play off zranil, takže jsem nemohl zasáhnout do těchto bojů. Na lepší umístění jsme pak měli i v sezoně 2020/2021, kdy jsme po základní části skončili pátí a ve čtvrtfinále prohráli s Lovosicemi. Dlouhodobě na ně umíme zahrát, což jsme však potvrdili jen zčásti. Dokázali jsme je sice potrápit, ale na postup mezi nejlepší čtyři to nestačilo.

Celou kariéru jste patřil k nejlepším ofenzivním hráčům v Česku. Nikdy jste si však nevyzkoušel žádné zahraničí angažmá. Neměl jste někdy nabídky odejít do ciziny? Proč se tak nestalo?
Nejprve jsem si prodlužoval studium, které jsem chtěl dokončit. Nemohl jsem tak odejít jako mladý. Když jsem pak dodělal školu, nějaké nabídky jsem měl, ale nebyly natolik lukrativní, abych na ně přistoupil. V Karviné jsem měl velice dobré podmínky. Následně jsem poznal svou ženu. A když jsme si sečetli naše příjmy, nebylo pro mě zajímavé odejít do ciziny. Kdybych byl úplně oddaný házené, riskl bych to, odešel a postupem času se vypracoval. Měl jsem to ale rád tady doma, kde jsem měl rodinu, kamarády. Do zahraničí mě to úplně netáhlo. V tomto ohledu asi nejsem nejlepším příkladem pro mladé, talentované házenkáře (směje se).

Na prvním extraligovém utkání v nové sezoně se s vámi klub oficiálně rozloučí. Neuvažoval jste někdy o tom, že byste se házené věnoval dále i po ukončení aktivní kariéry? Ať už jako trenér, rozhodčí,…
Bývalí spoluhráči Michal Vacula a Petr Kichner mě a Jana Marenčáka už třičtvrtě roku přemlouvají, ať jdeme taky pískat. Řekl jsem si, že si na nějakou dobu dám úplně pauzu od házené a pak uvidíme. Pokud jde o trenérské ambice, ty jsem neměl nikdy. Trénování je totiž stejné jako hraní v tom smyslu, že v týdnu chodí člověk na tréninky a o víkendech jezdí na zápasy. Rodina se mi celou dobu podřizovala. Chci jí to teď vracet a věnovat se hlavně ženě a dětem.

Máte tak za sebou první léto bez letní přípravy. Jak jste si jej užil? Nechyběly vám alespoň trochu tréninky, na které jste byl vždycky zvyklý?
Tréninky v létě mi rozhodně nechyběly. Letní příprava vždycky byla o dřině a běhání. Přiznám, že jsem ji nikdy neměl rád. Když jsem hrával, mohl jsem na dovolenou jen na konci června a na začátku července. Jindy to nešlo. Toto léto jsem si tak nadmíru užil. A doufám, že nejen já.

I když jste s házenou skončil, byl jste se podívat na finále turnaje O pohár ISMM. Jste tak stále v kontaktu s bývalými spoluhráči? Kteří z nich vám budou nejvíce chybět?
Zatím jsem bez spoluhráčů jen dva měsíce, ale jsem s nimi v kontaktu. Říkal jsem, že když jich bude méně, klidně si přijdu hodit na trénink. Ovšem v poslední době na něco takového vůbec nebyl prostor, ale věřím, že k tomu dojde.

Frýdek-Místek během léta značně posílil. Přišli zkušení házenkáři Slavomír Mlotek, Jan Zbránek, dále pivot Nicolas Noworyta a po roční pauze se do týmu vrátil Tomáš Mlotek. Budete sledovat výkony svého mateřského klubu? Jaké jsou podle vás jeho šance v novém extraligovém ročníku?
Určitě budu sledovat, jak si kluci povedou. Důležité je, aby zůstali zdraví. Pokud se jim budou vyhýbat zranění a jiné zdravotní potíže, play off by je nemělo minout. Střed tabulky sice bude hodně vyrovnaný, ale mnoho týmů, které byly loni před námi, v létě spíše oslabilo. Proto věřím tomu, že si kluci polepší v porovnání s předchozím ročníkem.

Jan Smekal
29.srpna 2022