Hrál nejvyšší soutěž na Slovensku i v Maďarsku. Nyní předává zkušenosti žákům SKP
Oto Kancel na začátku letošního ročníku posílil náš tým Pepino SKP Frýdek-Místek. Nyní slovenský reprezentant také pomáhá s výchovou házenkářských nadějí v našem klubu. Malým házenkářům předává zkušenosti, které doposud nasbíral.
Slovenský házenkář s trénováním začal už před pěti lety v maďarském Balatonfuredu, kde zároveň hrál. „K trénování jsem se dostal tak, že jsem byl po vážných zraněních a nevypadalo to se mnou příliš dobře. Tenkrát jsem začal myslet na to, co by se stalo, když už bych nemohl pokračovat jako profesionální hráč,“ uvedl Oto Kancel s tím, že ho zajímalo trénování a po konzultacích se svými trenéry ve Veszpremu a Balatonfuredu dospěl k tomu, že by to měl vyzkoušet a udělat si licenci.
„Hned od začátku mě to velice bavilo a zajímalo. Není to vůbec jednoduché, jak si někteří lidé myslí. Ale radost dětí a jejich zápal pro tento sport. To je to, co mě ohromně naplňuje,“ přiblížil Kancel.
Ve Frýdku-Místku má na starosti společně s Radimem Hustopeckým výběr mladších žáků. „Musím říct, že s Radimem jsme si sedli hned od začátku. A to jak jako spoluhráči, tak jako trenéři. Tréninky tak vedeme společně a zatím nám to funguje výborně,“ zdůraznil. „Většinou se spolu dohodneme, kdy kterou činnost chceme u dětí zdokonalovat, takže společně vymýšlíme tréninkový plán,“ pokračoval.
Slovenský házenkář trénuje mladší žáky Frýdku-Místku od poloviny září. „Začátky byly především o tom kluky poznat. V tomto ohledu mi Radim hodně pomohl, protože už je trénuje delší dobu, takže kluky zná mnohem více. A co se týče kluků, jsou dobří. Nelze jim upřít snahu a je poznat, že házenou mají v lásce. S Radimem děláme všechno pro to, abychom je naučili všechno, co potřebují k házenkářskému růstu,“ popsal Kancel.
Velkou výhodu pak Oto Kancel vidí v tom, že v minulosti jej na Slovensku a v Maďarsku trénovalo mnoho kvalitních trenérů. „Hodně věcí se snažím dělat tak, jak mě to ještě před nedávnem učili právě oni.“
Kromě toho se Kancel jako trenér snaží stále učit a zdokonalovat se. „Házená jde hodně rychle dopředu. S tím souvisí i úlohy trenéra. Snažím se zlepšovat odbornou literaturou, sledováním videí nebo stránek na internetu. Naštěstí je spousta dostupných materiálů,“ míní Kancel.
A jak se dívá na fakt, že v dnešní době není mnohdy zrovna jednoduché přimět děti k tomu, aby sportovaly? „Faktem je, že děti mají obrovské možnosti. Vyrůstají před počítači a telefony, takže je určitě těžší je dostat ke sportu. Z osobní zkušenosti ale můžu potvrdit, že když už se dítě odhodlá a přijde na první trénink a vyzkouší si daný sport, málokdy se stane, že by se mu to nelíbilo. Sport jako takový je totiž krásný,“ podotkl Kancel s tím, že děti učí spoustu věcí, z nichž mnohé si mohou vzít i do života.
„Kolektivní sporty pak dětem dají nové kamarády a naučí je chování v kolektivu, bojovat jeden za druhého, přizpůsobit se ostatním. To všechno jim může pomoct v různých životních situacích.“
A jak vzpomíná slovenský házenkář na své sportovní začátky? „Odmalička jsem byl sportovní typ a vyzkoušel si asi všechny známější sporty. K házené jsem se dostal, když jsem začal studovat osmileté sportovní gymnázium v Košicích, kde jsem si musel vybrat jeden hlavní sport, kterému se budu věnovat. Nejprve jsem chtěl být basketbalistou, ale do mého rozhodnutí tenkrát zasáhl ředitel školy Slavomír Šipoš,“ zavzpomínal Kancel.
„Byl to bývalý československý reprezentant a trenér v házené. Můj otec za ním jednou šel na schůzku ohledně školy. Když viděl, že měří 195 cm, tak se zeptal, jak velká je moje mamka (180 cm). Na základě toho řekl, že z jejich syna bude házenkář. Z toho jsem se vůbec netěšil. Když jsme ve škole hráli házenou, byl jsem vždycky brankář, protože jsem jako jediný dosáhl na břevno. Ale ohromně jsem se bál v brance. Při hře mě nepříjemně trefili, bolelo to, takže jsem neměl dobré vzpomínky. Po dvou měsících přemlouvání jsem tomu ale dal šanci a šel na první trénink. A od toho momentu jsem už nechtěl být nikým jiným než házenkářem,“ uzavřel Kancel.