Aleš Chrastina: Hodnocení a rozloučení s diváky

Aleš Chrastina

Vážení příznivci a fanoušci SKP,

rád bych minimálně na nějakou dobu naposledy, ze svého pohledu hlavního trenéra  zhodnotil sezónu, kterou máme již nějaký čas za sebou.

Ročník 2016/2017 byl oproti jiným specifický v tom, že se bojovalo o postup do společné Česko-Slovenské soutěže a také v tom, že sestupovaly dva týmy přímo a jeden absolvoval baráž.

My už vzhledem k předchozímu pátému místu v dlouhodobé části a také k tomu, že se ze Slovenska vrátil Jarda Dyba, jsme vstupovali do soutěže nejen plní očekávání, ale také s jediným cílem a tím byl bezproblémový postup do HIL (nakonec v příští sezóně nebude).

Ale to co nás potkávalo v průběhu ročníku jsme si nepředstavovali ani v nejhorším snu. Po operaci  kolene dost dlouho chyběl  Seba  Strack, hned zpočátku soutěže se dlouhodobě zranil Míla Krahulík, do té doby jasný dirigent obrany. V průběhu ročníku bojoval s několika zraněními také Petr Štolcar, jinak asi ve své poslední sezóně výborně chytající. K tomu v několika utkáních absentovali kvůli zranění či nemoci talentovaný Martin Kocich a dnes již celkem ostřílený Lukáš Rajnoha. K tomu všemu ještě Jarda Dyba, přestože dřel a snažil se nebyl zdaleka v takové formě v jaké od nás odcházel.

Pepino SKP Frýdek-Místek

Následkem toho jsme vlastně v průběhu celého ročníku tým různě doplňovali a budovali novou herní koncepci. Asi nejen to bylo důsledkem nečekaných porážek v Hranicích, Jičíně a hlavně v Litovli. Také začátek kalendářního roku se nevyvíjel úplně nejlépe, ale nutno podotknout, že jsme ho zahájili se silnou trojkou letošní ligy. V tu chvíli naše pozice na postup mezi nejlepších osm nevypadala moc nadějně. Naštěstí v následujících utkáních chlapi zabojovali, šéfem obrany se stal Míša Vacula, dále se zlepšoval Martin Kocich, pomohl nám i navrátilec Jirka Bednárek. Nebudu vyjmenovávat všechny, ale opravdu všichni společně jsme šli za vytouženým cílem a jsem přesvědčen, že jsme pro to udělali v dané situaci maximum. Ne všem se vždy dařilo stejně, ale pod taktovkou Vojty Petrovského, který letos možná až tak nezářil střelecky, ale o to víc byl užitečný jako dirigent hry a to často celých 60 minut hry, všichni dřeli a postup stvrdili možná nečekaným, přesto zaslouženým vítězstvím v Lovosicích.

V následných vyřazovacích bojích bylo nad naše síly letos silné Zubří a navíc se zranil ještě Míša Vacula. V bojích o 5 – 8 místo však přes výše zmíněné problémy chlapi předvedli, pro mě do té doby možná trošku ukrytou morální sílu a v dvojzápasových bitvách zdolali Brno a následně i Jičín. Tímto se nám podařilo vybojovat myslím nakonec moc pěkné páté místo.

Závěrem bych moc rád poděkoval všem hráčům, se kterými  jsem v průběhu pěti sezón spolupracoval a bylo mi opravdu ctí být jejich trenér. Dík samozřejmě patří i kolegům z realizačního týmu. A za opravdu skvělou a férovou spolupráci smekám i před vedením klubu.

Samozřejmě díky za podporu, kterou jsme měli u Vás, vždy skvělých fanoušků a někdy možná na viděnou.

 

 

 

 

Komentáře